„Lidi by tak rádi pracovali v normální firmě, která se k nim bude slušně chovat, a kde by bez kotrmelců mohli dělat smysluplnou práci.“
K napsání tohoto článku mě před časem inspiroval rozhovor s kamarádem, který se právě chystal nastoupit do nového angažmá. Probírali jsme důvody jeho odchodu, situaci ve staré firmě, a v naší debatě zazněla věta z úvodu. Firmy investují do „engagement“ výzkumů a programů, pořádají „týmbildingy“, ale na základy se často zapomíná. Přitom i zde platí „keep it simple“: netřeba hledat vědu tam, kde stačí používat zdravý rozum. Co funguje?
Jasný cíl a účel. Neboli co děláme, proč to děláme a čeho chceme dosáhnout. Lidé obecně nemají rádi změny, ale ještě více nesnášejí pocit kolečka v soukolí. Pokud rozumějí smyslu a cíli svého konání, jejich zapojení a aktivita jsou galakticky vyšší, než když se cítí jako roboti v automatizovaném provozu.
„Co je v tom pro mě?“ Firemní vize jsou potřebné, ale vedle vzletných sloganů je funkční též protažení firemních cílů na osobní bonusy a ochota podělit se o výhru. Nikde jsem neviděl takovou starost zaměstnanců o spokojenost zákazníků a nízké náklady jako ve firmě, která vyplácela podíly ze zisku. Ano, stojí to peníze, ale funguje to.
Férové jednání. Lidem nevadí přísný šéf, lidem vadí podrazáci, intrikáni, slaboši, grázlové. Šéf, který je „tough, but fair“, má ten nejvyšší respekt. Je důležité, aby si zaměstnanci mohli šéfa vážit profesně a lidsky – nebo alespoň v jednom z těchto parametrů.
Autonomie: tady bychom dnes v mnohých korporacích narazili, neb v kurzu je centralizace. Ale samostatnost a možnost spolurozhodovat o svém vlastním osudu je tím, co žene krev iniciativy a zodpovědnosti žilami firemního těla.
Elementární slušnost: restrukturalizace, snižování personálních nákladů, outsourcing: s hospodářským cyklem se k nim dříve či později znovu dostaneme. Nicméně i v takových situacích lze s dotčenými jednat s respektem a velkorysostí.
Zapojení a naslouchání: v každé firmě je spousta zkušeností a znalostí. I když sedíte ve vysokém – či v tom nejvyšším – křesle, a rozhodnutí bude nakonec vaše, získáte mnoho, když své lidi zapojíte: do generování nápadů, do debat o konkurenci a potřebách zákazníků, do konzultací o budoucím směřování.
„Elementary my dear Watson“. Nebo ne? Zní to všechno elementárně, ale dodržovat zmíněné principy v praxi vyžaduje vědomé úsilí a občas i upozadění svého ega.
Děti už začínají zmiňovat blížící se Vánoce a psát první přání do dopisu Ježíškovi. Já tam připíšu, že přeji zaměstnavatelům věrné zaměstnance, kteří budou rádi a s nadšením chodit do práce. A zaměstnancům přeji firmu, kam se budou ráno těšit a na kterou budou hrdí.